K mé první interakci s minerální říši došlo v roce 2010 v Glastonbury, kde v jednom obchůdku plném úžasných krystalů na mě jeden promluvil a já bez něho zkrátka nemohla odjet. Už tam mi ale "můj krystal" předvedl, z mého pohledu, naprosto těžko uvěřitelný kousek. Od té doby mě krystaly a práce s nimi zajímaly, a roky jsem listovala ve svých oblíbených knihách o kamenech a krystalech, ale neviděla jsem ve svém životě jejich větší a hlubší rozměr a využití kromě toho, že jsem stále obdarovávala druhé. Ne že bych chtěla, ale protože mi tak bylo řečeno a já si nedovolila tyto vnitřní impulzy neuposlechnout. Často jsem se se "svými" krystaly těžko loučila, ale pochopila jsem, že když předají své vědění, pokračují na své cestě tam, kde jich je momentálně třeba. S některými z nich jsem silně propojena dodnes. Spojuje nás vzájemná láska. Přesto nemohu říci, že se mi po nich nestýská.
V roce 2015, jsem svou silnou nečekanou emoční reakcí byla zavedena na seminář Krystaly Země k Antalii. Po tomto semináři jsem odjela do Chorvatska a tam v propojení se sluncem, vodou, mořem a skalisky uviděla ve své vizi krystal Světelnou Knihovnu. Několik měsíců po té se mi vědomí minerální říše začalo zjevovat v podobě jejích bytostí. Byl mi umožněn přístup do sféry této říše, kde setkání probíhají v podzemní jeskyni. Když jsem byla pozvána do těchto míst poprvé, stál proti mě vládce minerální říše, nic neříkal a jen mě pozoroval svýma modrýma očima které vypadaly chladně. Přesto jsem cítila, že se za nimi skrývá velké teplo a láska, které mi ovšem ještě nebyly projeveny. Tato scéna se opakovala několikrát. Jen já a vládce Minerální Říše v celkem temné jeskyni kam jsem sice měla přístup, ale nebyla jsem vřele vítána.