Leden 2015
26.01.2020
6.1.2015 - 25 minut dívání do Slunce
13.1.2015 - 20 minut dívání do Slunce
Když jsem objevila sungazing a začala zakoušet jeho účinky ve všech směrech, skoro celý rok jsem se nacházela v doslova euforickém stavu. Celkem rychle jsem došla k přesvědčení, že takto to bude už navždy a nebude třeba žádné hloubkové duchovní práce. To byl ale velký omyl. Dívání do Slunce dokáže odpomoci od spousty negativních myšlenkových vzorců a přesvědčení, dokáže ulevit od hlubších bolestivých záležitostí a také od fyzických neduhů s tím spojených, ale nedokáže za nás zpracovat vše. Jsou věci v našem podvědomí, které je třeba zvědomit a cíleně na nich pracovat. V lednu jsem se dočkala pouze dvou dnů, kdy jsem se mohla zahledět do Slunce, ale netrápila jsem se tím. Využila jsem tohoto období k nahlížení a zpracovávání pocitů z velmi raného dětství, tedy ještě miminkovského věku.
Toto přišlo právě včas, protože jsem se dostala do bodu, kdy jsem začala mít otázky ohledně některých událostí ve svém životě, u kterých jsem nenašla "vibrační příčinu".
Potom co jsem se začala dívat do Slunce se můj život velmi změnil, včetně lidí a situací v něm, ale pak po dvou letech jakoby vše uvízlo na "mrtvém bodě" a s jistými záležitostmi nešlo hnout. Cítila jsem, jako kdyby něco stále můj život ovlivňovalo, ale nebyly to myšlenkové vzorce a přesvědčení - tedy příčiny, které jsou celkem snadno viditelné, když s nimi již nějakou dobu pracujete. Až jsem se na své cestě za pomoci Slunce dostala k tomu, co se nazývá práce s vnitřním dítětem. Při této práci vstupuji do míst, kdy v určité situaci zažívám a cítím vše, co jsem prožívala v ten moment jako malé mimino a zároveň cítím sebe jako dospělého člověka, který přišel toto mimino vysvobodit ze zážitků, které si v podobě traumat uložilo do svého podvědomí. Jsem přítomna v obou těchto bytostech - protože jsem těmito bytostmi. Proto mohu dodat to, čeho má to dítě nedostatek, vyplnit tato místa a udělat další krok k celistvosti, kterou jsem tímto začala více chápat a není pro mě již pouhým prázdným slovem. Byla jsem velmi překvapená, jak pro nás zdánlivě nedůležitá událost nebo incident dokáže být pro takové malé dítě, které vnímá svět skrze pouze své pocity a ne logiku, traumatizující. Až nyní jsem pochopila podstatu výrazu dětské trauma. Ale předmětem této práce je pro mě najít a odstranit tyto emoční bloky - tedy vibrace nedostatku, strachu, paniky, atd., aby nadále zákeřně neovlivňovaly mou každodenní realitu a nesabotovaly mé vědomé tvoření. Abych mohla sestoupit do těchto sfér - realit svého raného dětství, musela jsem se odpoutat od dívání do Slunce a sestoupit z těchto vyšších vibračních stavů do negativních pocitů a emocí, které přináší důležité vzkazy a informace v oblasti osobního rozvoje. Díky této práci jsem začala nacházet velká vysvobození a spoustu klíčových odpovědí.
